Církev československá husitská vznikla z hnutí katolického [EBpopup title="modernismu" articleid="485" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] na počátku 20. století. Po opakovaném zamítnutí reformních požadavků vedením Římskokatolické církve (bohoslužba v národním jazyce, účast laiků na správě církve, dobrovolnost celibátu a další) se radikální modernisté v čele s [EBpopup title="dr. Karlem Farským" articleid="486" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] odhodlali jít cestou činu (via facti) a uskutečňovat reformní myšlenky i navzdory zákazu.
Společenským a politickým předpokladem pro zrod novodobé církve byla situace po 1. světové válce a vznik samostatného [EBpopup title="československého státu" articleid="487" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] v roce 1918. O Vánocích 1919 sloužila řada katolických kněží [EBpopup title="mše v českém jazyce" articleid="488" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ]. Tato česká mše vyvolala značnou odezvu v české společnosti. K nesnadnému rozhodnutí o založení samostatné nové křesťanské církve pak došlo na schůzi reformních kněží 8. ledna 1920 v Národním domě v Praze. Nová církev byla vyhlášena 11. ledna 1920 v [EBpopup title="chrámu sv. Mikuláše" articleid="489" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] na Staroměstském náměstí v Praze „[EBpopup title="Provoláním národu československému" articleid="613" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ]“. Státem byla uznána v září roku 1920.
Duchovním a historickým pozadím vzniku CČS(H) byla [EBpopup title="tradice cyrilometodějská" articleid="491" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ], ale především [EBpopup title="česká reformace" articleid="492" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] ([EBpopup title="Mistr Jan Hus" articleid="493" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ], [EBpopup title="husitství" articleid="494" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] i [EBpopup title="Jednota bratrská" articleid="495" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ]). Církev československá husitská navázala na dědictví Mistra Jana Husa a utrakvismu svým specifickým způsobem. To bylo potvrzeno doplněním názvu o přívlastek „husitská“.
Církev procházela od svého počátku zápasem o svoji orientaci a identitu. Nejprve prošla tzv. pravoslavným obdobím (1920-1924). V době první republiky následovala doba rozmachu sociální práce, mládežových aktivit a stavby nových [EBpopup title="sborů" articleid="496" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] (do roku 1938). V čase nacistické totality se mnozí duchovní i laici aktivně účastnili odboje (do roku 1945).
Po druhé světové válce dosáhla církev počtu jednoho miliónu členů. Po roce 1948 se musela církev vyrovnávat s ateismem, totalitním režimem i prorežimně zaměřeným křídlem. Jako v případě i jiných křesťanských církví, byla činnost CČSH do roku 1989 silně omezována a docházelo k persekvování věřících CČSH. I v době ideologického a politického zneužívání husitského odkazu zdůrazňovala CČSH jeho náboženský a křesťanský charakter. V roce 1971 formulovala své učení v Základech víry a přijala název „husitská".
Po roce 1989 navázala na činnost sociální, vzdělávací a kulturní, kterou se vyznačovala v době první republiky. Současně se zaměřila na spiritualitu jednotlivců i celého společenství.
CČSH je členem [EBpopup title="ekumenických organizací" articleid="300" style="Right-pop" popupwidth="800" popuphight="500" ] světových i domácích.
CČSH usiluje naplňovat své poslání i v současné době zápasu o svobodu a demokracii, plurality a společenských i civilizačních změn.