Znovuotevření Betlémské kaple v obci Volduchy

Z kázání biskupa Lukáše Bujny při otevření kaple v obci Volduchy

Je přirozené, že lidé touží po nějaké jistotě, o níž by se mohli opřít, aby se jim lépe čelilo nejistotám doby, ve které žijí. Když je nejisté úplně všecko, stává se život nesnesitelným, plným úzkosti a strachu. Aby se člověk z toho nezbláznil nebo nepropadl panice, vytěsňuje vše, co ho trápí a čeho se bojí, pomocí obranných mechanismů své mysli. Jedná se o strategii, jak uniknout před nejistotou, aby nás vnitřně nerozkládala. Někdo svou mysl zaplní úkoly a prací, jiný svou mysl zabaví, někdo ji zase otupí. Postupy se liší, ale shodují se v podstatném: zapomenout na to, co nás vrhá do nejistoty.

Nemáme rádi situace, které náš pocit nejistoty prohlubují. Takže asi rozumíme lidem, co dotírali na Ježíše otázkou: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě?" Odehrává se tu psychologicky zajímavý úkaz. Ježíš nikoho nedrží v nejistotě. Mluví pravdu a pravdu stvrzuje svým životem. Jeho činy vydávají svědectví, že radostné poselství, které přináší světu, je pravdivé. Staroslověnský výraz pro pravdu zní "istina", jistota. Z pravdy obsažené ve slovech a činech Ježíše Krista je možné i dnes čerpat opravdovou jistotu a naději pro budoucnost. Kéž se v nás probudí důvěra, že pravda k nám přichází právě touto skoro už zapomenutou cestou - od Ježíšova srdce k našim srdcím!

Psychologicky je totiž pro nás charakteristické, že si odpíráme jistotu, neboť se bojíme důvěřovat pravdě. Raději hledáme nejrůznější klamné jistoty, což dobře vědí například politici a před volbami slibují přesně to, co voliči chtějí slyšet. Kdežto Ježíš říká: "Skutky, které činím ve jménu Otce, o mně vydávají svědectví." Ježíšovy činy svědčí o životě ukotveném v jistotě, že je milovaný Boží syn. Této jistotě důvěřuje, žije z ní, dává mu vnitřní sílu, takže se nebojí kráčet cestou, na kterou ho milovaný Otec povolal a on ji přijal. Nezvolil si strategii úniku, nýbrž strategii přijetí. Tudy se můžeme vydat i my!

Evangelium Janovo 10, 22-30:
Byly právě svátky posvěcení jeruzalémského chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově. Židé ho obklopili a řekli mu: "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno."